Alec M. Clark

Jméno: Alec M. Clark
Věk: 16
Pohlaví: Muž
Rasa: Polobůh
Božský rodič: Apollón
Popis: Při pohledu na mladíka se vám může zdát, že jeho věk přesahuje šestnáct let, totiž jeho opravdový věk. Ano, vypadá starší a výraz v obličeji mu na tom ještě přidává. Na svém vzhledu si dává poněkud záležet, nechce přece vypadat jako otrhaný buran, to rozhodně ne. Jedná se o mladíka střední postavy, ani vysokého, ani nízkého. Je poměrně štíhlý, na břiše se mu rýsují svaly a pokud chce a zatne, jsou znatelné i na rukou. Na první pohled může vypadat zranitelný, opak je však pravdou. Jeho hnědé vlasy jsou u čela vyčesány nahoru a to kdykoliv. Jinak jsou pečlivě učesány, nikdy netvoří rozcuch, snad pouze ve chvílích, kdy je v posteli a spí, nebo když ho ochromí jakási choroba.
Oči jsou zajímavým doplňkem obličeje. Nejsou malé ani velké, avšak jaksi zúžené, skoro to vypadá, jako kdyby je měl po většinu času přivřené, což opravdu není pravda. Bílé bělmo ohraničuje světle hnědé panenky, které čas od času vypadají, jako kdyby nazlatověle zářily. Při pohledu do těchto očí mívají lidé smíšené pocity. Jsou podstatně ledové, vyzařují jakýsi chlad, který se k tváři absolutně nehodí. Pokud chce, dokáže se jiné osobě do očí dívat dlouho a obvykle tyto souboje vyhrává. Je totiž bolestivé hledět tak dlouho do očí s chladivým, skoro až mrazivým účinkem. Jen velmi dobrý hledač by ve výrazu jeho očí dokázal krom chladu najít i skrytou bolest.
Nos má opět poměrně optimální velikost, vzhledem k očím a ústům. Ta jsou rovněž mírně zúžená, stejně jako oči. Jejich světle růžová barva naznačuje, že je chlapec zdravý. V případě, že onemocní, což se moc nestává, nabírají bělostný odstín. On však moc nemarodí, tudíž si většinou nechávají růžovou barvu.
Rty jsou obvykle sevřené v jakési neutrální grimase, z níž nelze poznat ani úsměv, ani mračení, Je to něco mezi. Neprůhledná maska, která na jeho obličeji zůstává po většinu dne. Vidět ho se usmát je zázrak hodný zaznamenání. To už spíše navýší pouze jeden koutek v úšklebku, než aby pozvedl oba v úsměv. Ostatně z celé jeho tváře nelze moc vyčíst. Na první pohled ho člověk neodhadne, nelze poznat, jakého by mohl být charakteru. Pouze v případě, že někoho napadne mu pohlédnout do očí. To má pak pocit, že je lepší se s Alecem nedávat do řeči...
Mladík obvykle chodí v dokonale sladěném oblečení, kdo ví, kdy na přípravu bere čas. Obvyklé jsou u něj černé zúžené džíny, jímž se od levé přední kapsy až k levé zadní kapse táhne jakýsi řetízek, podobný těm, který nosí například Punkáči. To je ale asi tak jediné podobenství s těmito individui, jelikož zbylá část oblečení ukazuje spíše na slušňáčka a umělce, kterým opravdu je. Oblíbil si nošení bílých či černých tílek, na nichž se nachází rozepnutá košile jakýchkoliv barev. To je jeden z častých modelů. Pokud na něm nenaleznete košili, bude mít na triku s krátkým rukávem a vestičku, obvykle v šedém odstínu. Z bot dává přednost elegantním keckám, které se dají nosit jak k obyčejným džínům a tričku, tak k formálnějším oblekům. Ostatní díly oblečení střídá docela často, boty u něj naleznete jenom jedny. Černé plátěné. Nejspíše pro něj mají nějaký zvláštní význam, těžko říci, jaký.
Povaha: Není lehké zaznamenat spletité kouty Alecovi duše a povahy. Začněme však tím, jak se jeví a jak ho mohou znát ostatní lidé. Na první pohled nelze poznat, zdali se jedná o uzavřeného mládence, či pouze nevrlého. Vyzařuje kolem sebe jakousi auru, která je jasným pokynem, že není dobré se s ním dávat do řeči. A ani on obvykle neoslovuje lidi. Vystačí si sám, je introvert, který se nejlépe cítí s papírem a tužkou v ruce.
Jeho odpovědi na otázky jsou strohé, mnohdy ani nedopoví, jen tázajícího sjede pohledem, jež mluví za všechno. Jako kdyby říkal: „To ti může být jedno.“ Lidé si mohou klást otázky, jestli se stydí s lidmi mluvit, či vyloženě nechce. Až ve chvíli, kdy se pokusí navázat kontakt pochopí, že odpověď číslo dvě je správná.
Ne vždy však byl takový. Doteď si vzpomíná na svých třináct let života, kdy měl kamarády a dokonce první lásku. Byla jí osamělá dívka ze sousedství, která po většinu času sedávala na koupačce na jejich zahradě. Sblížili se, hráli si a pochopil, že se mu líbí. Vždy byl mozkově na vyšší úrovni, než jeho vrstevníci, nejednalo se tedy jenom o dětské poblouznění, ale o něco víc. Když ho slečna odmítla, uzavřel se do sebe. Slíbil si, že už nebude mluvit s lidmi, nikoho si nepustí k tělu a nikdy víc se nezamiluje. Ale ani to se mu nepovedlo. Nakonec přeci jenom roztál. Sblížil se s chlapcem, který rovněž bydlel nedaleko od nich. Konečně pochopil, že ne vždy jen dívky mohou být předmětem jeho přání. Zamiloval se podruhé a tentokrát šťastně. Pomalu roztával, vracel se mu do očí i do tváře úsměv a on si říkal, že přeci jenom má proč žít. Už tu byl téměř starý Alec, veselý a vtipný, když tu se stala nehoda, která změnila jeho život od základů. Jeho nový přítel zemřel, v den Alecových patnáctých narozenin.
Jeho život se zase vrátil do zaběhnutých kolejí a cíle jeho života byly stejné, jako před poznáním svého milého. Nedokázal z hlavy vyhnat pocit, že je prokletý. Že má v sobě něco, kvůli čemu si nezaslouží lásku – ani chlapce, ani dívky.
Od dané události uběhlo více než rok, za tu dobu se dozvěděl, že není normální smrtelník, děly se s ním divné věci, kterým nemohl přijít na kloub.
A tak se zformoval do dnešní povahy. Zatrpklý mládenec, který je rozhodnut, že hledat si přátele je špatné. Že jemu není souzeno, aby měl lidi, kteří ho mají rádi. S tímto přesvědčením se sžil a naučil se s ním vycházet. Okolí od sebe odhání, z jakýchkoliv akcí se vymlouvá. Na všech školách bych outsiderem, ale ne proto, že by ho tak lidé brali od začátku, ale že si tu cestu vybral.
V hloubi duše stojí po tom, co si odpírá, po přátelství a lásce, přesvědčení je však silnější. On je ledový a chladný a takový musí zůstat, aby vydržel a přežil. To je jeho heslo. Musí takový být. Když roztaje, přináší mu to jen utrpení...
Schopnosti: Apollón je Bůh umění a věštby, je znázorňován s lukem. Je zřejmé, že se na něm nepodepsalo všechno, ale jeden z těchto faktorů je znát. Není to ani lučišnictví, ani náhled do budoucnosti, ba ani umění skládat dobré rýmy, čímž je Apollón proslulý. Nikoliv, on dostal dar jedné z múz umění. Kreslení. Jeho kresby vypadají jako živé, člověk má pocit, že se nejedná o pouhý obrázek, ale život bytost. Nejraději kreslí tváře lidí, což mu jde také nejlépe.
Email: kaatyy.chan@gmail.com